Držátka základní Držátka ruční Kuličky základní Kuličky ruční

cara
 

Umění ve skle

 Lampovky jsou způsobem výroby a technologickými možnostmi unikátem v
rodině skleněných perlí. Jako jediné se vyrábějí výlučně ručním
zpracováním skla, čímž se každý kus stává originálem, který nelze
stoprocentně okopírovat. Zručností odborníků lze tuto vlastnost
eliminovat, ovšem u lampových perlí to není cílem. Právě ruční výroba z
nich činí luxusní unikáty, které vyžadují odbornou kvalifikaci a nadání
skláře. Jen ten je schopen proměnit lampovou tyčinku v opravdové
umělecké dílo. Náročnost na zpracování  a nápaditý design je důvodem,
proč se lampovky pohybují ve vyšší cenové rovině. Cena za kus dosahuje
podle velikosti a složitosti provedení několika desítek korun.

Jak se lampovky vyrábějí?

Základním polotovarem jsou lampové tyčinky, což jsou speciální skleněné
tyčinky z olovnatého nebo sodno-draselného skla o délce cca 50-75mm a
průměru 7-12mm. Škála barev zahrnuje skupinu bezbarvých, čirých
barevných, opálových, alabastrových i sytých odstínů.
Do základní výbavy skláře patří plynový  hořák , dmychadlo, tombakový
nebo ocelový drát, lampové tyčinky, kovová forma, cihla na odkládání
tyčinek a notná dávka zručnosti. Základní princip výroby spočívá v tom,
že se žene vzduch plynovým hořákem na kahan, číž se plamen usměrňuje
přímo na skleněné tyčinky. Dříve se vzduch hnal v měších, stlačovaný
šlapáním na pedály, dnes je již poháněn dmychadlem.
Při samotném vinutí se postupuje následovně: drát se namočí v hlince
(kašovitá směs kaolinu s vodou), aby perle na drát nepřilnuly a po
vychladnutí se lépe stahovaly. Skleněná tyčinka se nahřeje nad plamenem
(nenahřátá  může prasknout) a přichytí koncem drátu. Poté se začne točit
drátem i tyčinkou. Když je navinuté dostatečné množství skla, otočí se
jím v kovové formě, aby měla perle požadovanou velikost a konečný tvar.
Hotové výrobky se nechají vychladnout a následně se namočí do vody. Tím
se kaolín rozmočí a perle se můžou stáhnout z drátu dolů.
Takto se vyrábějí standardní tvary, z nichž nejběžnější jsou kuličky.
Výroba fantazijních tvarů (extrémních velikostí a rozličných tvarů) je
již náročnější a blíží se výrobě skleněných figurek. Sklář vychází opět
z kuličky, kterou pak tvaruje ručně, za  pomocí "křišťálku" (skleněné
křišťálové tyčinky). Ruční způsob výroby lampovek stírá mantinely, které limitují produkci mačkaných perlí. U lampovek lze na jedné perli kombinovat barevné
varianty skla, vinout nápadité tvary a aplikovat nevšední zušlechtení.
Časté a velmi efektní je použití kovových fólií, což jsou fólie z
pravého stříbra nebo dvacetičtyřkarátového zlata aplikované na povrchu i
uvnitř perlí. Dále se perle zušlechťují malbou nití, čímž mimo jiné
vznikají tzv. "dvouflekačky", typické české lampovky zdobené drobnými
kytičkami. Vedle toho se používá zatavení mozaiky - nasekané rokajlové
trubičky zatavené v perli - či přetahy různými druhy skel. Vizuálně
zajímavé je i smáčení ve skleněné drti a méně časté matování.

Broušené korálky - Kuličky základní

Strojně broušené perle, MC perle neboli cínové perle či cínovky jsou do značné míry mezistupněm mezi kameny a perlemi  a je obtížné říci, ke které kategorii mají blíž. Názvosloví, vlastnosti a technologie výroby je řadí do skupiny kamenů, jejich tvar a dírka je naopak posouvá do široké rodiny perlí. Důvod jejich vzniku, který ve výrobě přetrvává dodnes, spočívá v propojení vlastností obou skupin – optických vlastností, zářivosti a brilanci broušených kamenů s možností mnohostranného použití perlí. Cínové perle jsou vlastně sestry drahokamů.

Proč se tento druh perlí nazývá právě cínovky? Broušení korálků probíhá technologicky ve dvou krocích. Korálky se nejdříve zbrousí do konečného tvaru. Vytvoří se plošky, kterým se odborně říká fasety. Po broušení je však jejich povrch matný a musejí se proto ještě vyleštit. Zatímco k broušení se používaly(a dodnes stále používají) válce z vysoce kvalitního pískovce, k doleštění původně sloužily válce s filcovým – plstěným povrchem, který se sytil disperzí kysličníku cíničitého(SnO2). Prášek kysličníku cíničitého smíchaný s vodou vytvořil natolik jemný brusný povrch, že korálky dostaly po přeleštění brilantní lesk. Proto se pro tento druh broušených korálků vžil název cínovky (v angličtině Tin Cut), používaný ve sklářském a bižuterním průmyslu dodnes.

Výroba

Strojně broušené perle se vyrábějí technologií, která je totožná s technologií  používanou při výrobě broušených kamenů.Vznikají z mačkaných skleněných polotovarů, které se vyrábí  ve sklářských formách zhotovovaných  z ušlechtilých ocelí nebo tzv.slinutých karbidů. Po nezbytném oleštění jsou strojně vybroušeny na brusech z přírodního pískovce nebo syntetického korundu. Poté se strojně leští do vysokého lesku, přičemž nesmí být  porušeny hrany jednotlivých faset. Broušení i leštění je prováděno na přesných  a technicky velmi složitých strojích, zvaných brusírenské sestavy nebo brusírenská složení. Právě za pomocí těchto strojů je dosahováno  ve výbrusech vysoké geometrické  přesnosti. Obě operace, mačkaní i broušení, jsou nejdůležitějšími technologickými kroky, které se skládají z několika fází- orientace nabírání, tmelení, postupné broušení, postupné leštění, odtmelení a třídění.Výsledkem je kvalita, která v kategorii skleněných perlí nemá srovnání.

 Mačkané perle

 Mačkané perle se vyrábějí ze skleněných mačkárenských tyčí, které se lisují do formy zvané kaplík. Součástí kaplíku jsou píchací jehly, jejichž pomocí se v odmačknuté perli vytvoří dírka.Po odmáčknutí z tyče se z perlí odstraňují přelisky tzv.šitlováním neboli omíláním v dřevěných sudech. Následná operace, kterou se perle leští, se nazývá rumplování. Tím vzniká konečná podoba mačkaných perlí, ve které jsou prodávány, po případně připraveny pro další zušlechťování.
 V dnešní  době existují tři základní druhy mačkání. Ruční (vše od nahřívání tyčí po stisk čelistí mačkacích kleští obstarává sklář), strojní(sklář nahřívá tyče, samotné mačkání však zajišťuje strojní mačkadlo) a automatizované (na mačkacích automatech, které zajišťují současně ohřev suroviny i její mačkání do forem).

 

 

cara